Černá smrt

Učitelka na základní škole k zatloukajícímu kuřákovi: „A proč se tedy učíš mezi kuřáky?”
„Doufal jsem, že někomu spadne nedopalek na mou učebnici a shoří mi...”

Dítě leze již v prvních dnech svého života - pláčem rodičům na nervy.

Venku je teplo, a tak svítí sluníčko.

Karel Černoch zpívá černošské písně.

Učitelka si stěžuje otci jednoho z prvňáků: „Váš syn má velké problémy s rozlišováním pohlaví.”
„A jak se to u něj projevuje?”
„Pořád říká spolužačkám: Vole!”

Učitelka rozdá žákům prověrky a ještě, než začnou psát, je upozorňuje: „Nezapomeňte napsat do pravého horního rohu váš podpis!”
Na všech papírech se objeví „9.B”.

Pan učitel napsal páťačce do žákovské: „Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí.”
Druhý den mu dívka donesla odpověď od otce: „Buďte rád, že neslyšíte její matku!”

Rak říční je latinsky Astacus astacus, čili dva kusy Asty.

Cenný papír je papír ze zlata nebo jiné drahé suroviny.

Učitelka k dětem: „Kdo mi vyjmenuje aspoň tři Shakespearova díla?”
Hlásí se jediné, Pepíček a ač se učitelka bojí, že to bude nějaká sprosťárna jako vždy, nezbyde jí, než Pepíčka vyvolat.
„Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy.”
„Výborně, Pepíčku, mile jsi mne překvapil. Jak si to, prosím tě, pamatuješ?”
„Podle pánského přirození, paní učitelko.”
„???”
„Když je to 10 cm, tak je to Mnoho povyku pro nic. Když 15, tak je to Sen noci svatojánské a když 20, tak Zkrocení zlé ženy.”
„A co když je to 30?” ptá se zvídavě učitelka.
„To už není Shakespeare, paní učitelko. To je Neruda - Kam s ním?!”